Nejpomalejší místo v práci s umělou inteligencí nebývá procesor ani připojení. Jsou to vaše prsty. Model je připravený odpovědět za vteřinu, ale než mu naťukáte zadání, uteče minuta. A ta minuta se opakuje padesátkrát denně. Úzké hrdlo tak nesedí v počítači, sedí mezi židlí a monitorem.
Měl jsem to roky úplně stejně. Je jedenáct dopoledne, v hlavě mám srovnané, co po AI chci, a zatím pomalu ťukám do klávesnice, mažu překlep a hledám, kam jsem to vlastně chtěl dovést. Řešení se přitom nabízí samo: přestat psát a začít mluvit.
Proč hlasem nakonec skoro nikdo nediktuje
Diktování má jednu ošklivou slabinu, kvůli které ho většina lidí po pár dnech vzdá. Mluvím zhruba tak rychle, jak přemýšlím, takže proti psaní to není o pár procent rychlejší, je to několikanásobek. Jenže rychlost není všechno.
Běžnou češtinu přepis zvládne skvěle. Kde ztroskotá, jsou názvy a odborné termíny – tedy přesně to, čím je každá specializovaná práce protkaná. Názvy nástrojů, zkratky, jména klientů, cizí slova. Řeknete to jasně, přepisovač z toho udělá tři různé patvary a vy je pak opravujete ručně. Po padesáté vás to přejde a vrátíte se ke klávesnici.
A jste zpátky u úzkého hrdla, jenom o iluzi chudší. Ne proto, že by nástroj byl špatný. Kvůli jedinému detailu, který nikdo neřeší.
Minutový sebetest
Projděte si dnešek: kolikrát jste po diktování ručně přepisovali stejný zkomolený název, zkratku nebo jméno? Vezměte to číslo, vynásobte pracovními dny v roce a připočtěte pár vteřin za každou opravu. Ten součet je přesně to, co vám nikdo neproplatí.
Nástroj, který se učí z vaší práce
U mě se z diktování stala páteř celého dne. Postaral se o to jeden obrat: přepisovač se u mě neučí ze svých chyb, učí se z mojí práce. Nad diktováním totiž běží tichá vrstva, které si skoro nevšimnu.
Tichá vrstva
Asistent, který běží na pozadí, zatímco normálně pracujete, a stranou si odkládá slova, se kterými se přepisovač pral: patvary, špatně slyšené názvy, zkomoleniny. Nezastavujete se u toho a nic nepřepisujete. Sbírá se to samo, jako vedlejší produkt toho, že mluvíte. Jednou za čas se ta nasbíraná zásoba přelije do slovníku přepisovače.
A v tom je celá pointa: pokaždé ho to posune dál. Slovo, které dnes komolí, příště napíše správně. Za pár týdnů se mi z obyčejného diktafonu stal nástroj, který umí můj obor: moje termíny, moje názvy, moje zkratky. Přesně tak učím AI i další dovednosti: jednou, a napořád. Zlepšuje se prakticky každý týden, a přitom jsem kvůli tomu nepřidal jedinou minutu práce.
Není to další úkol na seznamu, ke kterému se člověk nikdy nedostane. Je to samospád – čím víc diktuju, tím líp mi to rozumí.
Než se slovo naučí, AI si ho domyslí
Zbývá jediná mezera: doba, než se nové slovo do slovníku dostane. A ani ta nic nebrzdí, protože umělá inteligence zkomolené slovo přečte z kontextu.
Kontextové domýšlení
Schopnost AI určit správný význam slova podle okolí věty, ne podle jeho doslovného znění. Když v zadání proletí patvar, který zjevně měl být název nástroje nebo jméno klienta, model ho nebere doslova – z kontextu domyslí, co jste řekli, a pracuje se správným významem.
Tím padá poslední výmluva proti hlasu. Nemusím čekat, až bude slovník hotový. Funguje to od prvního dne a jen se to postupně zpřesňuje.
Zkomolenina u mě není chyba, která zastaví práci. Je to surovina, ze které se ten slovník staví.
Celou firmu zvládnete jedním hlasem
Přes hlas nakonec neovládám jedinou aplikaci, ale celý provoz. Ne diktafon do poznámek, ale řízení každodenní agendy:
- Nadiktuju, ať se vystaví faktura – a vystaví se.
- Nadiktuju úpravu textu na web a nechám ho rovnou publikovat.
- Nadiktuju zadání a rozjede se celý řetězec kroků, který bych jinak proklikával po jednom.
Ruce pryč od klávesnice, a agenda mezitím běží. V tom je ten skutečný rozdíl. Nezrychlil jsem psaní – já už skoro nepíšu.
Komu se to nevyplatí
Nebudu vám tvrdit, že tohle je pro každého. Kdo diktuje jen výjimečně nebo pracuje v oboru, který nestojí na speciálních názvech, ušetří málo. Běžnou češtinu Wispr Flow zvládne i bez ladění, takže vlastní slovník mu skoro nemá co přidat. Celá páka je ve specializované práci: čím víc názvů, zkratek a jmen vám diktováním prochází, tím víc se to vyplatí.
Celý systém v kostce
- Diktuju přes hlasový přepis, ten převádí řeč na text.
- Nad ním běží tichá vrstva, která si stranou odkládá slova, se kterými si přepis neví rady.
- Sbírá se to samo, na pozadí, aniž bych se u toho zastavoval.
- Jednou za čas se nasbíraná zásoba přelije do slovníku přepisovače.
- Než se nové slovo naučí, AI si ho mezitím domyslí z kontextu.
Jak to funguje
Žádná velká věda. Sedí v tom hlasový přepis Wispr Flow, který převádí řeč na text – přes tenhle odkaz ho mimochodem máte na měsíc zdarma, ať si to vyzkoušíte na vlastní práci. Nad ním pak běží AI asistent, který si vede vlastní deník: odkládá slova, se kterými si přepis neví rady, a jednou za čas je pošle zpátky do slovníku. Stejná logika, na které stojí i AI, co si pamatuje, kde jste skončili – nic se neztratí, všechno se to nabaluje.
Začínal jsem u toho, že mě brzdí prsty. Dnes o klávesnici skoro nevím. Ta minuta, co se dřív opakovala padesátkrát za den, se rozpustila – ne proto, že bych se naučil psát rychleji, ale proto, že si celý systém sám každý týden sedá blíž k tomu, jak mluvím.
